Zelený skřítek
Meluzína
Tanečnice
Bílá liška
Zahrada

Ilustrace odkaz:
Rusalka



ZPĚT



ZELENÝ SKŘÍTEK A DĚVČÁTKO JMÉNEM DIANA

Nakladatelství: Straky na vrbě
Vyšlo v srpnu 2006


Příběh kombinuje temnou vizi světa zvaný World of Darkness s šílenstvím podobném Alence v zemi za zrcadlem. Typicky pohádkové motivy se mísí s ponurou atmosférou sanatoria, které je obklopeno lesem, odkud se nikdo nevrací. Protikladem hrubého a drsného světa je naivní ale odhodlané děvčátko, které přes svoji zranitelnost nezastavitelně směřuje ke svému cíli. Zdánlivě chaotický svět propojující ponuré místo reality a pohádkové bytosti má své pevné zákony a pravidla. Jejich pochopení je pro malé děvčátko klíčem, k její záchraně. Sanatorium není místem, kde by pohádky končili dobře, přesto má v sobě obrovské množství kouzlených a podivných zákoutí, které zahřeje čtenáře u srdce, nebo jen potěší.




(Kapitola 1. strana 14)
...
Diana mu vztekle vytrhla svůj chorobopis z ruky.
"Kdo jsi?"
Kluk se teatrálně rozhlédl okolo sebe a překvapeně se postavil.
"To jako myslíte, slečno, mě? To myslí mne! Na to se ptá? Jaká troufalost, jaká neznalost! MNE! Nespletla jste se? Že neptáte se mě?"
"Koho jiného? Nikdo další tu není!"
"Nikdo jiný že tu není?" Kluk se zatvářil pohoršeně a rozmáchlým gestem ukazoval k prázdným stěnám.
"Co Modrásek? Štístko? Motýl? Co Krvepírko?..."
"Já tu vidím jen tebe!" přerušila jej Diana.
"Tak to je samozřejmé," uklidnil se hoch. "Mé přátele nemůže vidět ehm… každý. Pak tedy dovolte, slečno neznalá či hloupá, bych se představil."
Lehce sklonil hlavu a po tváři se mu roztáhl úsměv.
"Slečno Diano, před vámi stojí v plné své moci a vážnosti, samotný a jediný ... Malý princ!"
Princ byl větší a starší než děvčátko. Tmavé vlasy měl kratší, ale stejně rozcuchané. Byl bledý, jeho kůže byla ve světle silné lampy skoro bílá. Nepřirozená bledost mu dodávala jediný nádech aristokračna který vyzařoval.
Diana i princ měly výrazně pihovatou tvář. Ale ji nazrzlé mapy pih zkrášlovaly, jemu šedé shluky obličej tvořily. Měl jich méně, ale v kontrastu bílé tváře působily výrazněji. Bledé rty a nepřirozeně světlé šedé oči byly příliš nijaké oproti šedým pihám.
I když Malý princ vypadal hubeně, nebyla to pravda. Tak působila jeho vytáhlá postava a volná ústavní košile, která byla navíc krátká k jeho výšce. Byl přirozeně a souměrně svalnatý. Pihy u něj pokrývaly, na rozdíl od Diany, celé tělo. Paže, stehno, břicho i penis lemovaný ještě krátkým, ale tmavým porostem.
"Čeho jsi princ?" zašeptala Diana.
"Jak, čeho?" Kluk se posadil zpátky na stůl. "Prostě jsem princ!"
Děvčátko mu pohlédlo do očí.
Byli si podobní v mnoha věcech. Jak seděli naproti sobě bylo to znatelnější. Dvě rozcuchané, útlé a pihovaté postavy. O hlavu větší kluk, o hlavu menší děvče. On kontrastně výrazný ve své černi a bílé, ona přirozeněji barevná v hnědé a rezaté. Navzájem se tiše pozorovali. A jejich podobnost děvčátko překvapovala. Napadlo ji, že bledý princ vystoupil z kouzelného zrcadla. Zrcadla, které převrátilo její obraz. Trochu podobný, a trochu opačný kluk.
"Kde ses tu vzal?" zeptalo se děvčátko pro jistotu.
A tvář prince se roztáhla do širokého úsměvu.
"Tak že hra? Proč ne?" Krátce se odmlčel a pak ledabyle odpověděl. "Přišel jsem."
"Proč?"
"Protože jsem chtěl," zívnul v hrané únavě.
"Odkud?"
"Odjinud." mávnul rukou.
"Proč neodpovídáš normálně?!"
Princ pokrčil rameny. "Odpovídám!"
Diana sevřela rty a znovu jej mlčky pozorovala. Ten kluk byl šílený. Nebo ona?
"Kde ses tu vzala?" zeptal se jí nečekaně on.
"Nevím", přiznala.
"Proč?" Přísně se naklonil blíž.
"Nepamatuju si to."
"Odkud?" Jeho hlas zněl výhružně.
"Nevím," zaprotestovala. Ze snahy rozvzpomenout se ji jen rozbolela hlava.
"Proč neodpovídáš normálně?" přerušil její myšlenky další otázkou. Skoro jí ji vykřikl přímo do obličeje. Dianě se zalily oči slzami.
"Odpovídám! Jen… já to opravdu nevím. Ale… ale to byly moje otázky!" Překvapeně na něj pohlédla.
"Samozřejmě. Však jsem ti je také vrátil." usmál se princ na děvče. "A teď jsem na řadě já!" Ruce si založil dramaticky na hruď a pohlédl stranou. Přemýšlel. Pak se rozvážně a pomalu optal?
"Proč máš na sobě krev?"
Diana pohlédla na své umyté tělo. "Kde? Nevidím žádnou krev."
Princ se znovu krátce zamyslel.
"Proč máš křídla?"
Jestli byl Malý princ jejím odrazem, pak byl určitě šílený. Diana unaveně vzdychla a a zavřela oči. Když usne, třeba ji vzbudí někdo normálnější.
"Odpověz!" sklonil se kluk nad ní.
"Nemám křídla!"
"Proč máš protekci?"
"Nemám! Nech mě spát!"
"To nejde, teď jseš na řadě." Chytil ji za nohu a zatřásl.
"Nech mě být!"
"Ne, dokud mi nevrátíš mé otázky."
Dianu přepadla únava a bolest. Ale pochopila, že se ho nezbaví, dokud mu nevyhoví. A tak se ptala, i když ji odpovědi nezajímaly. Byly nesmyslné, stejně jako otázky.
"Proč máš na sobě krev?"
"To není moje. Je Krvepírka!" vysvětlil jí kluk.
Zívla. "Proč máš křídla?"
"To nejsou moje křídla, hloupá," rozesmál se on, "ale Modráska."
"Proč máš protekci?"
"To je jasné i hlupákům. Jsem přece princ!"
Děvčátko ignorovalo jeho výsměch a usínalo. Ale on s ní znovu zatřásl.
"Když ti pomůžu, přivedeš mě k sudičce?"
"Jo", kývla ospale.
"Dobře," Seskočil ze stolu na bílé dlaždičky na podlaze. Diana usnula skoro vzápětí.
"Projekt: mistr Simon," zašeptal si Malý princ pro sebe a pohlédl na přístroje. "Proč vás ale, slečno, drží v bloku F?"
Přemýšlivě několikrát obešel místnost než se zastavil u prosklené skříně a vyňal z ní jednu z mnoha lahviček. Jeho lék pro děvčátko. S bláznivou bezstarostností pozoroval jak kapka za kapkou padá mezi její rty. Když odcházel z pokoje, měl na tváři spokojený úsměv.
A přístroje hlasitě volaly doktory.
"Umírá! Děvčátko umírá!"
KONTAKT:meivis@centrum.cz
ICQ: 96720450