|
|
TANEČNICE VĚC NÁZVEM SINED
Nakladatelství: Straky na vrbě
Vyšlo 2009
Závěr volné trilogie o sanatoriu "Darkwood" a
jeho podivných obyvatelích.
Darkwood stojí na hranici města a zapomenutého lesa. A ač personál nezpozoroval nic neobvyklého,
pacienti si šeptají o blížící se válce s netvory z dávnných snů.
Sined byla součástí divadla loutek. Ale teď ji prodali,
aby otevřela místa, na která se dávno zapomnělo.
Trilogie se uzavírá v pokorné poslušnosti Tanečnice. Zraněná minulostí
a marnou snahou patřit se snaží pochopit svět. Což nebude snadný úkol.
Veškerá tajemství sanatoria i Temného lesa totiž ukazují na jedinou osobu. Na ni.
(Kapitola 2. Sudičky)
...
Šťoura se rozhlédl po prázdném přízemí a pokračoval po schodech do patra.
Ale ani tam nikoho neviděl. Nedlouhá chodba s mnoha dveřmi do pokojů.
Stejně dřevěná podlaha jako v ostatních částech sanatoria,
jen kachličky na stěnách byly víc zašlé a popraskané.
Snad jen nepřítomnost okna, žárovka která nesvítila a slabé světlo
ze schodů dělaly blok F ponuřejší.
"Hledáš někoho?"
Zeptal se Malý princ, který stál na kraji schodů za ním. Hubený bledý kluk měl
výrazné rysy vznešených. Ale chyběl mu jakýkoliv odznak jeho postavení, nebo moci,
ve které si tak libovali všichni s titulem na dvoře Rudé královny.
Tanečnice seděla na posledním schodu hned vedle něj a mlčenlivě na bakaláře hleděla.
Princ ji přejížděl po jílem slepených bodlinách z vlasů v hravé spokojenosti.
Šťoura spěšně poklekl.
"Pane," zašeptal pokorně. Když tu byl naposledy, vládla tomuto místu strašidla.
A Tanečnice byla jedna z nich.
"Tím myslíš mne?" Optal se Malý princ překvapeně.
"Jistě," přikývl bakalář.
"Ó," potěšen se usmál princ a lehce se poklonil. "Pane."
"Na vašem bloku zůstává ještě jeden pacient," nejistě pravil Šťoura,
hlas mu při tom trochu zadrhával.
"Tak tady zůstává ještě jeden pacient?" Zeptal se překvapeně hubený hoch.
"Co kdyby jste jej se mnou směnil," navrhl opatrně bakalář.
"A myslíš že to chci?" Zeptal se nejistě studenta.
"To nevím," přiznal Šťoura, "ale dal bych vám tohle." Vytáhl skřítčí tesák.
Malý princ poškrábal zamyšleně Tanečnici ve vlasech.
"Tak že mám na výběr. Buď budu mít tento nůž, nebo budu mít pacienta, který tu prý někde
je," zamyslel se. "Pak bych to směnil. Já budu mít nůž, ty pacienta."
"Výborně," pookřál bakalář. "Tak můžeme přejít k realizaci tohoto obchodu!"
"Přejděme," přikývl vládce bloku F a převzal nabízenou zbraň.
"A ten pacient?" Zeptal se šeptavě Šťoura.
"Prý tu někde je!" Mávnul neurčitě princ okolo sebe. "Alespoň jsi to tvrdil!"
"Předpokládám že víte kde?" Zkusil bakalář.
"Já předpokládám že ty víš kde!" Odporoval vládce.
"Jak bych to měl vědět?" Překvapeně se zeptal Šťoura.
"Jak teda víš, že tu je pacient," podivil se princ. "Třeba jsem s tebou směnil něco,
co tu vůbec není!"
Bakalář se nejistě podíval na Tanečnici a několikrát přešlápl.
"Možná, kdyby jste mi naznačil kde jej najdu..," zkusil.
"Ale jak to mám vědět!" rozhodil ruce Malý princ. "To ty tvrdíš že tu je pacient, ne já!"
"Ale tohle bylo vaše panství." Namítl Šťoura.
"Ještě trochu je!" Opravil jej hoch s divadelně přehranou uražeností.
"Tak že by jste měl vědět, co tu je," doplnil opatrně bakalář.
"To je zajímavá myšlenka," přikývl princ. Krátce nad tím přemýšlel a pak pokrčil
rameny. "No vidíš a při tom jsem si myslel že tu Tanečnice není a ona tu je.
Vlastně nevím co tu je a co tu není," přiznal. Ale pak jeho smutná tvář dostala
zamyšlenější výraz. "Věci se mění. Co tu bylo včera a zítra, tak tu pozítří
včera už třeba nebude."
...
| |
|
|