Zelený skřítek
Meluzína
Tanečnice
Bílá liška
Zahrada

Ilustrace odkaz:
Rusalka



ZPĚT



HŘÍŠKY BÍLÉ LIŠKY

Nakladatelství: hledám
Dílo je dokončeno

(Tato hrdinka se objevila v cyklu "Sanatorium podvržených", ale ukázala se být natolik originální, že jsem napsal povídku. A neb jsem nesehnal, kde ji vydat, dopsal jsem další. Tak vznikla knížka)


Necudně romantický příběh o kmotře lišce, která neznalá lidské morálky, se se svou naivitou a až zlomyslnou rozmarností plete do nejintimnějších lidských vztahů, když plní člověku jeho tajné a nikdy nepřiznané sny. Jak narůstají její viny, mizí poslední slepice a roste vztek starousedlíků osamělého městečka v současných kulisách, schyluje se ke konfrontaci s bytostí znalou kouzel.
Příběh lišky je knihou o milostných hrách, o marné snaze svázat sny a intimní touhu do pravidel.

Sedm příběhů a sedm liščích hříchů: Dívka a starší muž, Dívka a sen o divokém hřebci, Dívka co dostala výprask, Dvě dívky, Dívka a násilníci, Dívka a její bratr a Dívka co byla vlastněna.
Sedm romantických bajek jako čtení na dlouhé večery, kdy hříšné myšlenky nedají spát.

Přišla s prvním sněhem a s poslední roztávající vločkou odejde. Je to příběh jedné zimy.
Příběh kouzlený a citlivý.
Příběh pohádkový a necudný.
Příběh z trochu mazlivější současnosti.

(Kapitola Renárd, 5 část)
...
Stydlivě sklopila oči a přitiskla se blíž k jeho teplému silnému tělu.

"Promiňte mi ten smích, však překvapil mne váš cit.
Jak těžké mi je přiznat vám, že musíme se rozloučit.
V této noci, blízko k ránu, naplní se třetí den.
A z našeho milování, zůstane jen krásný sen."

"Proč chceš odejít? Řekni mi proč?" Ustoupil překvapeně.

"Váš chleba je zde, v hlíně dvora.
Mne zas jen ten za obzorem volá.
Krev vaše statek v celek poutá.
Ta má po cestách v obzor stoupá.
Dnes večer všechno urovnám,
zítra budete tu zase sám,
svého hospodářství pán."

Vysvětlila tulačka, ale i v jejím hlase zněl smutek. Nejistě se zabalila do šátku a pohlédla ke stavení, než šeptavě poprosila.

"Půjdu vařit oběda,
proč měli by tu čekat dva.
Kupte, prosím, byliny,
však již je jeho hodiny.
Každou chvíli půjde tu,
Renárd, ten čaroděj!"

A bez počkání na odpověď se rozběhla po stráni ke stavení. Hospodář se za ní díval, než zmizela v domě. Pak se otočil k lesu. Nevěřil, že někdo přijde. Byla mu zima, ale s dýmkou v puse pobafával a přecházel od slepic k salaši a zase zpět. Přemýšlel o tulačce a proč se tak náhle rozhodla odejít? Třeba ji ještě přesvědčí? Třeba najde způsob, jak to vyřešit. Pak ale začal přemýšlet o Renárdovi. Který podvodník to po dva dny klamal to důvěřivé děvče? Nebo naopak podvedla tulačka jeho? Proč by to dělala? A kam by ukryla slepice?
Možná má přeci jen společníka, kterému lup předala. Proto jej odmítla. Toho, o kterém mluvila, její příbuzný. Nebo nějaký milenec, napadlo jej žárlivě.
Jak tak přemýšlel, zakryl vzdálené slunce těžký mrak. Nečekaně se ochladilo, jak zesílil vítr, a vzduchem zavířily první sněhové vločky toho dne. Cestou vedoucí k salaši z lesa přicházela podivná silueta.
Muž jeho věku, trochu hrbatý a ošklivý, opřený o sukovitou hůl, při každém kroku těžce napadal na levou nohu. Oblečen byl do záplatovaného kabátu a obličej ukrýval pod širokým kloboukem nejisté barvy.
"Vy jste Renárd?" zeptal se jej hospodář příkře. A muž odpověděl hrubým mumlavým hlasem.

"Renárd, tak jest, pane,
to jméno osudem mi dané.
A na prodej koně z divokého stáda.
Čarovné byliny, pro toho, kdo strádá.
A nejcennější z nabídky jsou moudré rady,
pro hlupáky, tupce, zabedněné hlavy.
Co Vy si račte přát?"
...
KONTAKT:meivis@centrum.cz
ICQ: 96720450